AUTHOR 50 ČESKÝ RÁJ

Author 50 Český ráj očima závodníka

Kámoš mi dal 40 minut, „stařík“ ještě víc!

Bez tréninku to jaksi nepůjde. Procitnutí do mé jarní „závodní“ reality bylo na opět skvělé Author padesátce v Českém ráji tvrdé. O 11 minut horší čas než loni, kamarád Marek mi nadělil ohromujících 40 minut. Ostuda. Ale aby také ne. On je totiž k sobě pořádně přísný (na rozdíl ode mě) a už měsíc vstává každé ráno v pět a vyráží na trénink.

Z porážky se naštěstí nehroutím, závody beru jako fajn projížďku, vyčištění hlavy, vlastně dárek ve fofru běžných dní.

Ze slova „užívat“ mám už ve sportovních médiích někdy pupínky, ale já si fakt každý závod užívám (tohle byl od loňska můj tuším šestý). I tam někde vzadu, kde mě občas předjede i holka. Ale je jasné, že uvnitř mě trochu užírá ten pocit: „Už s tou výkonností něco dělej!“

Ale pozitivně. Počasí bylo snad na objednávku. Český ráj nám otevřel náruč příjemnými šestnácti stupni. Loni jsem po ránu před startem klepal u kafe kosu, letos vše klaplo. Výrazné ochlazení a déšť dorazily až odpoledne cestou domů. Paráda.

„Počkáme, až davy odjedou!“ hlesne kdosi ve frontě u startu. Skvělý nápad. S Markem se hned hrneme stranou a čekáme také. Netřeba se zaseknout hned v prvním kopci, stejně se jede na čas. Jak se ukázalo, zvolili jsme skvělou taktiku. Žádné strkanice, pohoda.

Jedem! Marka se i na rovině držím necelý kilometr. Nohy nejedou. Dva tréninky v posledních deseti dnech nic nezachrání, tuším. Proklínám hodiny prosezené u počítače, rozjezd nového projektu, který mě doma drtí někdy i do půlnoci, i mé trapné výmluvy, že nemám čas vyrazit ani na dvouhodinový švih na silničce.

Kopce docela ujdou, ale ti, které v nich předjíždím, mi hned oplácejí i ve sjezdech, když šlapu jako o život. Nechápu.

Hrad Kost, krásné roubenky, tamhle Trosky, to už je to vážně rok, co jsem tady jel? Střídáme se s chlapíkem, kterému parádně vrže jeho „Spešl“. „To dokáže zkazit každou vyjížďku,“ shodujeme se. Praskání z rámu nemá rád asi nikdo, ale co naděláte někde v lesích?

Obdivuji malé kluky, kteří to mažou ze všech sil se svými tatínky. Odhadem dvanáctiletí kluci dají padesátku, jen to hvízdne. Jednoho vidím plakat na kraji silnice, táta mění duši, co nejrychleji dokáže. Bolavá chvilka. Říkám si, že bych si to snad s klučinou vyměnil. Zatracené defekty…

Vyloženě krizi nemám, ale zrychlit se mi nedaří. Souboj sám se sebou v porovnání s loňskem prohrávám. Vítězím ale alespoň na občerstvovačce, kde na rozdíl od dalších „turistů“ odmítám skvěle vypadající sekanou a salám.

Blížím se k cíli a děkuji skvěle fandící skupince rodičů s dětmi. I já při tom hecování zrychlil. Poslední kopec, sjezd, cíl, poslední dva kilometry překvapivě zrychluji, tak jsem měl valit celou dobu. 2:30 a něco. Panebože. Mára stojí u auta a asi trochu mrzne, nedal jsem mu klíče. „Fakt jsi tady už 40 minut? Nekecej,“ ucedím s úsměvem.

Finiš těch nejlepších byl pěkné maso. Prvních sedm závodníků se vešlo do 1,1 vteřiny, Jakub Šulc vyhrál na hrázi rybníka o kousek předního kola v čase 1:29:01. Co mě však dostalo úplně, je skutečnost, že vítěz kategorie 70+ pan Vladimír Barták porazil díky času 1:49:36 i Marka! To tedy smekám klobouk a odhazuji ho v dáli. Ještě za třicet let bych se na kole také rád zlepšoval…

„Aspoň mám cíl. Příští rok nechci prohrát s nikým v kategorii na 70 let,“ těší se Marek na další sezonu na Branžeži.

A já se pokusím prohrát s Markem méně než o půl hodiny. Což bude vyžadovat čas asi pod 2:15. Začínám také vstávat v pět (aspoň občas) a více jezdit.

Tak ať se vám všem sezona 2016 vydaří. V Českém ráji už definitivně odstartovala.

Zdroj: www.active-sport.cz
Autor:  Viktor Nosek